Vítejte v Procampingu! Rychlý kontakt

10 parádních treků, na nichž zrelaxujete a načerpáte energii

Rádi byste vzali rodinu na pohodový horský trek na čerstvém vzduchu? Anebo si chcete dát pořádně do těla při zdolávání náročných vrcholů? Ať tak či onak, nemusíte cestovat daleko. I na území České republiky najdeme řadu vzrušujících lokalit, natož pak ve velehorách na území sousedních států. Jaké destinace máme na mysli a co si vzít s sebou? Poradíme.

Stará dobrá Česká republika

Nejsme si jistí, jestli všude dobře a doma nejlíp. O čem ale nepochybujeme, je, že opravdu nemusíte cestovat daleko (to jest za hranice ČR), abyste si hory užili. Kam se tedy v rámci České republiky vydat?

Krkonoše: Harrachov -> Mumlavské vodopády -> Labská bouda -> Pramen Labe

Fajnový trek, který se dá absolvovat i s dětmi. Typicky se vyráží ze známého střediska Harrachov, odkud se pokračuje po modré. K možná nejznámějším vodopádům v ČR dorazíte rychle. Pokud zaparkujete až na samém konci obce, trvá cesta nějakých 10 minut. Odstavíte-li auto v centru, počítejte tak s půl hodinou. Jde o zpevněnou cestu, takže se sem klidně můžete vydat i s kočárem. Mumlavská kaskáda je krásným přírodním vodním dílem. Osvěžovat se v ní koupelí ale nedoporučujeme. Zakázáno to sice není. Nad vodopády se ale tvoří vodní víry, ze kterých je leckdy těžké se dostat svépomocí. Zejména při turistice s dětmi dávejte pozor, ať se jim na vlhkých kamenech nesveze noha.

Od Mumlavských vodopádů pokračujte dále po modré k rozcestí s vtipným názvem Krakonošova snídaně. Jde o pohodovou zpevněnou cestu s minimálním převýšením. Od rozcestí dále je už cesta nezpevněná a začínáte stoupat o něco rychleji. Po modré značce se dostanete až k rozcestí U čtyř pánů, odkud se za nějakou půlhodinku dorazíte na známou Labskou boudu. Dejte si v místní restauraci něco dobrého (třeba lokální specialitu – krkonošské kyselo), pokochejte se výhledy a pak se vydejte po červené (pozor, změna!) k prameni Labe.

Pokud budete mít dost sil a času nazbyt, můžete si před tím odskočit i k Labským vodopádům. Odtud pokračujte po červené na Labskou louku, odkud se můžete vydat buď zpět k rozcestí U čtyř pánů a pak po modré do Harrachova, anebo odbočit na zelenou značku mířící k Vosecké boudě. Odsud pak po žluté sestoupíte zpět na Krakonošovu snídani a pak se na pohodu vracíte kolem Mumlavské kaskády do Harrachova.

Počítejte s tím, že celý trek vám zabere klidně 8 hodin. Z Harrachova proto vyrážejte ideálně co nejdříve ráno. Nejde o náročnou ani nebezpečnou túru. Přípravu a výbavu ale rozhodně nepodceňte. Na nohou byste měli mít pevné boty. Zvažte také použití trekingových holí, které vám pomohou zejména ve stoupáních a klesáních. Za mokra jsou určitě vhodné ochranné návleky, které zabrání, aby se vám voda dostala do bot.

Krkonoše podruhé: Jablonec nad Jizerou -> Dvořačky -> Horní Rokytnice

Dalším fajn výletem může být následující túra. Vyrazíte z Jablonce nad Jizerou (ne nad Nisou!) a po červené zamíříte směrem na chatu Dvořačky. V podstatě hned poté, co opustíte městečko, na vás čeká poměrně prudké stoupání. Ale nebojte, celkem velký úsek je pak více či méně rovinatý, místy pak půjdete dokonce z kopce. Po červené pokračujete dále na Sachrův hřeben. Za nějaký čas přejdete silnici (nebojte, malá okreska) a jdete dále po červené tzv. Jabloneckou cestou. Nějakých dvě stě tři sta metrů se trasa vine kolem malebných krkonošských chatiček. Dále pak stoupáte voňavým jehličnatým lesem až k rozcestí pod Dvořačkami. Odtud je známá chata vzdálená už asi jen 15 minut chůze.

Na Dvořačkách budete mít v nohách převýšení nějakých šest set metrů, resp. i více, jelikož některé úseky vedly i mírně z kopce. Vydechněte si, pokochejte se pohledy do údolí i na horu Kotel v masivu Krkonoš (zda to bude s pivem či limčou v ruce, je jen na vás) a vydejte se po žluté do Horní Rokytnice. Odtud pokračujete po modré do Dolní Rokytnice a poté do Rokytnice nad Jizerou. Zbývající asi kilometr můžete buď ujít pěšky, anebo se svézt autobusem.

Nejde o náročnou túru. Ale ani v tomto případě naše nejvyšší hory nepodceňte. Podobně jako během výletu k prameni Labe budete potřebovat pevné boty, vhod přijdou trekingové hole a při horším počasí i ochranné návleky, díky nimž zůstanete v suchu.

Chcete-li mít fyzičku, tak si dejte Lysičku

Nechval dne před večerem a nedělej závěry o Lysé Hoře (myslíme hlavně tu v Beskydech) před tím, než na ni vyjdeš. O zrádnosti nejvyšší hory Beskyd, která je daná především její „nevinnou“ výškou 1323 metrů, už se přesvědčil nejeden turista. V žádném případě nejde o nebezpečný trek. Málokdo si ale uvědomí, že vychází-li se z Ostravice (standardní výchozí bod), překonáváte převýšení zhruba 900 metrů. A to je více, než když se jde třeba z Pece pod Sněžkou na Sněžku!

Ale nebojte se. Trasu ujde i malé dítě. Je ale potřeba nepřepálit tempo, hodně pít a občas si dát nějakou tu energetickou tyčinku. A jste-li staršího data narození, pamatujte na to, že během cesty dolů si hezky ověříte kondici kolen a holení. I tady platí: nežeňte se za výkony tak jako řada kolemběžících fitness maniaků. Dopřávejte si pauzy a naslouchejte svému tělu.

Odměnou za výstup může být kromě parádního rozhledu až na západní svahy Tater skvělá točená plzeň a místní specialita – borůvkové knedlíky (mimochodem občerstvovat se volně rostoucími borůvkami můžete už při výstupu). Jde o nekvantifikovatelné a ryze subjektivní hodnocení, ale nám zatím pivo nikdy a nikde nechutnalo tak jako v restauraci na Lysé hoře.

Cesta z Ostravice je na mnoha místech zpevněná či maximálně štěrková, takže není vyloženě potřeba pevná obuv. Postačí trochu robustnější sportovní boty – tenisky. Pokud nebude opravdu psí počasí, doma můžete nechat i návleky. Rozhodně ale doporučujeme cestu absolvovat s trekingovými holemi, ideálně s měkkou koncovkou. Velikost trekingové hole volte tak, aby vaše ruka svírala v lokti pravý úhel. Chcete-li s holemi běhat, může být velikosti mírně větší. A naopak pokud máte problémy s rameny, pořiďte si velikost nepatrně menší. Kromě klasických holí jsou k dostání i praktické skládací trekingové hole.

Tři nádherné túry ve Vysokých Tatrách

Poté, co Češi „objevili“ Alpy se říkalo, že se na Tatry zapomeneme. Že se z nich stane jakýsi skanzen dob minulých – místo, kam se kdysi jezdilo na rekreaci, protože to nikam jinam nešlo (tedy pokud jste chtěli pořádné hory). Tak jako vždy, ukázal čas. A ukázal to, že se na Tatry nejenže nezapomnělo. Nejmenší velehory světa stále platí za atraktivní destinaci, která je navíc z východní části republiky bezkonkurenčně dostupná (cesta z Ostravy trvá nějaké dvě hodiny, ze Zlína tři). Tatry rozhodně nežijí z minulosti. Staví se tu nové hotely a turistická infrastruktura. A rozhodně neplatí, že by sem jezdili pouze turisté nad 50 let, jak občas někdo jízlivě poznamenává.

Podobně jako v Krkonoších je i ve Vysokých Tatrách k dispozici soustava značených a udržovaných tras, z nichž některé jsou opravdu vzrušující a zahrnují adrenalinové pasáže na řetězech či přechody sněhových polí. Takže které túry doporučíme?

Tour de Solisko nad Štrbským plesem

Fajnovou okružní túrou (tj. nevracíte se po stejné trase) je žlutá stezka začínající na Štrbském plese. Kolem skokanských můstků se vydáte Mlynickou dolinou k vodopádu Skok. Po žluté pokračujete dále kolem několika krásných ples až k sedlu Bystrá lávka v nadmořské výšce 2314 metrů. V nejvyšších partiích, kdy se dostáváte na hlavní tatranský hřeben vedoucí od Štrbského Soliska přes Velké Solisko na Furkotský štít a dále, je stezka zajištěna řetězy. Nejde o klasickou ferratu; úsek je bezpečný i pro menší děti (od nějakých 8-10 let), které si jej zpravidla užívají.

Po přechodu Bystré lávky se dostáváte do Furkotské doliny s tím, že nadále pokračujete po žluté. Po chvíli míjíte Wahlbergova plesa, nejprve Vyšné a poté Nižné, a pokračujete dále směrem dolů až k rozcestí Škutnastá polana. Odtud se můžete vydat buď po modré na Chatu pod Soliskom a dále po modré (nebo lanovkou) až na Štrbské pleso. Anebo pokračujte dále po žluté a potom po červené do výchozího bodu své cesty. Jde o nádhernou túru s parádními výhledy, řadou krásných ples, z nichž některá zůstávají částečně zamrznutá až do konce července, a dramatickým úsekem s řetězy.

Během své cesty překonáte převýšení kolem 950 metrů, což je jen nepatrně více, než kolik vás čeká na Lysé hoře!

Jednoznačně budete potřebovat pevné boty, kvalitní batoh s odvětráváním zad a ochranou proti dešti, pláštěnku (počasí se v Tatrách může měnit rychle), hodně tekutin a jídlo. Po cestě není, kde se občerstvit, a je potřeba si připravit alespoň dvě vydatnější svačiny. V nadmořských výškách nad 2000 metrů můžete narazit i na celoroční sněhová pole, po nichž doporučujeme se pohybovat v nesmecích.

Pokud se hodláte občerstvovat sýrem či salámem, určitě přijde vhod kapesní nůž. Anebo je libo Swiss Card, nůž vytvořený v rozměrech kreditní karty, který v sobě spojuje 10 užitečných funkcí (včetně pinzety, nůžek a pilníku) a který získal cenu Red Dot Awards za produktový design?

Z chaty na chatu přes Příčné sedlo

Jedním ze symbolů Vysokých Tater jsou horské chaty. Na řadu z nich nevede klasická cesta, a zásobování je tak třeba řešit buď vrtulníkem, anebo pomocí naložených krosen na zádech legendárních tatranských nosičů. Hned několik horských chat se nachází v centrální části Tater nad obcí Starý Smokovec, kam vás v následujících řádcích pozveme.

Vyrážíme z Hrebienoku nacházejícího se na úbočí Slavkovského štítu. Dostanete se sem pěšky nebo zubačkou ze Starého Smokovce, dolinou Studeného potoka z Tatranské Lesné (po žluté) anebo třeba po modré z Tatranské Lomnice. Nám se nejvíc líbí přístup po žluté. Nemusíte si zacházet, abyste uviděli krásné vodopády Studeného potoka. Navíc projdete kolem malebné Rainerovy chaty, kde si třeba můžete dát punč nebo limonádu. Po žluté pokračujete dále až k rozcestí Nad vodopádem Studeného potoka. Zde žlutá značka končí, vy „přestupujete“ na zelenou a vydáváte se k Zamkovského chatě. Až doteď to byla pohodička. Nyní ale přicházejí ty pravé Tatry.

Od Zamkovského chaty je to na Teryho chatu, nejvýše položenou chatu v Tatrách, vzdušnou čarou pouze asi 2 kilometry. Při nich ale překonáte převýšení téměř 600 metrů. Úsek to není nebezpečný a zvládnete jej i fyzicky. Musíte ale dodržet hlavní zásadu – spěchat pomalu.

Po řetězech na Zbojnickou chatu

Z Teryho chaty ve výšce 2015 metrů se kolem Spišských ples pokračuje na rozcestí Pod Sedielkom (zelená i žlutá značka) a dále po žluté na Příčné sedlo ve výšce 2352 metrů. Jde o fyzicky i technicky poměrně náročnou trasu a doporučujeme ji absolvovat pouze za dobrého počasí. Koncových několik desítek metrů je jištěno řetězy, které jsou sice pravidelně kontrolovány. Vzhledem k popularitě túry a její exponovanosti ale k únavě materiálu dojít může. Proto raději uchycení řetězů zběžně kontrolujte.

Ze sedla pokračujte dále po žluté, až dorazíte ke Zbojnické chatě (1970 metrů nad mořem). Doplňte tekutiny, ionty a cokoliv dalšího, co potřebujete, a vydejte se na dlouhou, ale technicky a fyzicky relativně snadnou túru zpět k Rainerově chatě a dále na Hrebienok.

Pokud nepřepálíte tempo a vyrazíte časně z rána, túru zvládnete i coby průměrně zdatný turista. Nohy ale budete stoprocentně cítit i další minimálně jeden den. Přechodu Příčného sedla se nebojte ani s dětmi ve věku od 12-14 let. Měly by ale mít alespoň nějakou kondici. Také je nezapomeňte před vstupem na řetězy instruovat ohledně bezpečnosti.

Pohodička na Tatranské magistrále

Krásnou, a nenáročnou túrou je přechod slavné Tatranské magistrály. Vyjeďte lanovkou z Tatranské Lomnice na Skalnaté pleso a odtud se vydejte po červené na Hrebienok. Většina trasy povede porostem kosodřeviny a bude se svažovat dolů. Fyzicky ji zvládne i malé dítě. Z Hrebienoku pokračujte po červené na Sliezský Dom, horský hotel, který často slouží jako výchozí místo pro výstup na nejvyšší tatranský vrchol – Gerlachovský štít.

V tuto chvíli už budete na túře tak 5 hodin, takže pokud jste si zatím nedopřáli delší přestávku, dopřejte si ji nyní. Poté se můžete buď vrátit „do civilizace“ – po zelené a pak žluté do Starého Smokovce, po zelené a pak žluté a modré (jako na diskotéce, co?) do Tatranských Zrubů, anebo po zelené do Tatranské Polianky. Anebo pokračovat po magistrále dále k Batizovskému plesu a odtud po žluté do Vyšných Hágů. Pokud chcete až k Batizovskému plesu, je třeba vyrazit časně z rána. Trasa není fyzicky příliš náročná, ale je hodně dlouhá a v nohách budete mít takových 9 hodin chůze.

Dále k Popradskému plesu už po magistrále nepokračujte. Túru byste si protáhli na dobrých 12 hodin, a to je i pro fyzicky zdatného horského turistu na hranici možností toho, co jde zvládnout během jednoho dne.

Rakousko: ledovce, vodopády a třítisícovky

Krimmelské vodopády

Vidět Krimmelské vodopády a zemřít? Až tak dramatické to naštěstí není. My jsme u nich byli už třikrát a zatím žijeme (byť je pravda, že po některých náročných túrách v Rakousku jsme měli chvíli pocit, že to máme spočítané). I přesto jde ale o přírodní zázrak nesmírné krásy nacházející se při vesničce Krimml mezi Zell am See a Zell am Ziller. Turistický okruh kolem vodopádů je skutečně odpočinkový a vede po červené a modré značce s tím, že se po trase nachází celá řada vyhlídkových míst a odpočívadel. Vodopády jsou napájené tajícími ledovci. Průtok je tak největší v létě.

Jestli jde opravdu o největší vodopády v Evropě (jak uvádějí některé, ne ale všechny zdroje), není tak podstatné. A ani nebudete mít čas to moc řešit. Místo toho budete hltat scenérie, které u nás neuvidíte.

I kdyby měl být horký letní den, raději si s sebou vezměte nějakou nepromokavou bundu. Padající voda totiž plní vzduch typickou vodní mlhou. A vhod rozhodně přijdou i návleky na obuv, díky nimž nezačnete po pár minutách čvachtat.

Großglocknerská vysokohorská silnice a několik snadných třítisícovek

Grossglockner Hochalpenstrasse je placená horská silnice vedoucí kolem nejvyšší hory země, Grossglockneru. Jde o úsek s celkovou délkou asi 48 km spojující městečka Bruck an der Großglocknerstraße (odtud je to jen kousíček do Zell am See a Kaprunu) a Heiligenblut pod Grossglocknerem. Jednodenní vstupenka na scénickou trasu vyjde pro auto na 36,5 eura; za motorku zaplatíte 26,5 eura. To není málo, zvlášť když si člověk představí, že platí jen za to, že může jet po silnici. Doporučujeme ale v tomto případě na peníze úplně nekoukat. Cesta je opravdu nádherná. A je setsakramentsky záživná i po řidičské stránce. Po nespočtu serpentýn postupně vystoupáte až do nadmořské výšky 2504 metrů (průsmyk Hochtor) s tím, že pokud odbočíte na slavnou vyhlídku Edelweißspitze (což doporučujeme), vyjedete až do 2579 metrů.

Nadšení řidiči si často koupí vstupenku na vysokohorský úsek a jezdí tam a zpět celý den. I tak se samozřejmě dá trávit dovolená. Zároveň by ale byla škoda – tedy když už sem člověk dorazil – si nezajít na nějaký ten výšlap. Kolem silnice se nachází řada parkovišť, z nichž některá poslouží jako výchozí body k vašim trekům do panenské alpské přírody. A vzhledem k tomu, do jaké nadmořské výšky vyjedete autem, není nikterak fyzicky náročné vystoupat i na některou z místních třítisícovek.

Nechť je startem našeho treku právě průsmyk Hochtor. Můžete se vydat třeba na východ po Zentralalpenweg nejprve na Hinteres Modereck (2930 metrů), pak na Herbertturm (2971 metrů), Noespitze (3005 metrů), Krummlkeeskopf (3103 metrů) až k hoře Hocharn (3254 metrů), odkud se vám naskytnou nádherné pohledy na místní ledovcová pole. Ano, nacházíte se pěkně vysoko. Stále v nohách ale nemáte takové převýšení, jako při túře z Ostravice na Lysou horu!

Anebo se z Hochtoru vydejte po Zentralalpenweg (taková obdoba Tatranské magistrály; ale pozor, v Alpách je jich několik a mají jiná čísla!) na západ na vrchol Spielmann (3027 metrů). Pokud budete chtít, můžete pokračovat prudce dolů klidně až k plesu Margaritzenstausee. Za nádherné scenérie ale zaplatíte cenu ve formě převýšení (500 + 1000 metrů). Každopádně jak Spielmann, tak další jmenované třítisícovky jsou snadno a poměrně rychle dostupné díky tomu, jak vysoko jste se vyvezli autem.

Ve vysokých nadmořských výškách nepodceňte výbavu

Nejde o náročnou túru. Nezapomínejte ale na to, že jste vysoko v Alpách. Vesměs se jde po holém hřebeni. Ale překonávat budete i několik sněhových polí, takže nesmeky či mačky raději s sebou. Pamatujte na to, že v nadmořských výškách nad 3000 metrů není (vydatné) letní sněžení ničím vzácným!

Rozhodně si přibalte i teplou bundu a svetr, ideálně také termoprádlo. Pokud svítí slunce a i ve třech tisících metrech je 15 °C, neznamená to, že za hodinu nemůže být pod nulou! Do batohu si dejte i nějaký ten tělesný ohřívač. Pokud jej nebudete muset vytáhnout, buďte rádi! Na nohy pak jednoznačně pevné boty s dostatečným vzorkem. Neztratí se ani kvalitní návleky. Dále nezapomeňte na sluneční brýle, energetické tyčinky (příp. hroznový cukr, sušené maso – prostě cokoliv, co nic neváží a během pár minutek vás v případě potřeby nakopne), a samozřejmě hodně pití.

Pohoda v Zell am See

Třítisícovky jsou fajn. Ale nemusíte se hnát jen za nimi. Když už budete v oblasti Zell am See, vykoupejte se v jezeře, projděte se po nádherné romantické promenádě, anebo vyjeďte lanovkou na Schmittenhohe a pak na pohodu sejděte zpět do údolí (převýšení asi 1100 metrů).

Lanovek je v oblasti samozřejmě velké množství. Mimo jiné vedou i k ledovcovému areálu Kitzsteinhorn do nadmořské výšky 3029 metrů, kde si celoročně zalyžujete. Anebo se jen pokochejte dech beroucími pohledy z visuté vyhlídkové platformy pojmenované Top of Salzburg.

Ať už se vydáte kamkoliv, tým Procamping vám přeje spoustu nezapomenutelných zážitků!

 

Sdílejte článek:

Podobné příspěvky

Elektrokola přinesla revoluci do cyklistiky. Jak ale vybrat to správné?

Kola využívající k pohonu kombinaci mechanického šlapání a elektromotoru dobývají svět včetně České republiky. Do cyklistiky totiž přinášejí dosud netušené možnosti. Jsou snadno ovladatelná, ekologická, nenáročná na provoz. A navíc díky nim za řídítka začínají běžně sedat i lidé, které by to až dosud ani nenapadlo. Na jakém principu funguje elektrokolo? Nasednu, zapnu elektromotor a…

Celý článek

Alkovny, polointegrované, integrované, vany aneb jak rozumět dělení obytných vozů

Pro nezávislým cestováním nepolíbené mohou všechny obytné vozy vypadat na výsost stejně. Ve skutečnosti jich ale existuje několik tipů. Každá skupina má své přednosti, ale také nevýhody. Alkovna neboli výklenek Před časem k nám přišel mladý muž s požadavkem, že by si rád na dovolenou vypůjčil obytný vůz. Při výběru vhodného typu přišla řeč na…

Celý článek

Vyhrajte víkend v našem obytňáku

Vyhraj obytňák

Navštivte nás na veletrhu a vyhrajte úžasný víkendový pobyt v obytném voze značky Challenger. Divize Procamping.cz společnosti Auto Kora top s.r.o. vyhlašuje na veletrhu FOR CARAVAN 2017 v Praze soutěž Vyhraj obytňák. Tipněte si, který stát je kolébkou značky Challenger. Pokud vám již bylo 18 let, vyplňte na stránkách Vyhraj obytňák váš e-mail, jméno a…

Celý článek